Jak jde život?
Vím, že má odmlka od posledního příspěvku byla opravdu dlouhá. Chtěla jsem vydat článek o našem výletu na jih, ale bohužel se mi stále nedaří vyřešit problém se zveřejněním svého videa na youtube, a tak tento příspěvek bude muset ještě chvíli počkat. Zatím bych vám asi řekla něco o tom, jak se mi tu v poslední době daří, a co tu zažívám.
Událo se toho opravdu hodně, takže ani nevím, kde bych měla začít. Jak už jsem zmínila, tak jsme v listopadu s ostatními výměnnými studenty z našeho distriktu jeli na výlet na jih Argentiny. Bylo to naprosto úžasné a je to pro mě opravdu nezapomenutelným zážitkem. Když jsme se však vrátili z mé oblíbené studené Patagonie, čekalo tu na mě překvapení: LÉTO. A to v plném proudu. Teploty se pohybují okolo 37 stupňů a to je pro mě, milovníka zimy, opravdovým oříškem. Nicméně jsme napustili bazén, a tak se to utrpení zvládá o trochu lépe.
Po příjezdu jsme měli dva dny odpočinek a pak nás čekal rotary kemp ve městě Lobos. Tohoto kempu se zúčastnili nejen inboundi (my co jsme na výměně právě teď), ale také outboundi (v lednu odjíždějí na svoji výměnu do jiné země) a aspiranti (ti, co ještě neví do které země se v srpnu vydají). Jelikož jsme se na naší cestě na jih všichni hrozně moc sblížili, další tři společné dny byly o to víc úžasné. Měli jsme za úkol si na tuto událost připravit prezentace o své zemi, abychom představili uchazečům jejich možnosti a možná jim troch ujasnili, kam by chtěli odjet. Tato prezentace byla samozřejmě ve španělštině, což už pro většinu z nás nebyl problém. Já měla svou prezentaci s mými dvěma slovenskými kamarády a dopadlo to nečekaně dobře :D
Také mi už po výletě zbývaly jen 3 dny školy. Ten poslední jsme dělali takzvané promo. Pátý ročník (předposlední), se oblékne do barev školy a jdou zpívat a řvát do ulic. Mají speciální písničky o naší škole a o tom, jak jejich poslední rok bude úžasný. Dokonce si na tuto akci objednávají fotografa, protože každý rok se dělá instagramový promo účet kam se všechny tyto fotografie přidají :D
16.12. byl pro mě velice speciální den. Nejdříve jsem se jej trochu obávala, protože všichni říkali, že je tento den jeden z nejtěžších z celé výměny. Mé narozeniny jsem však strávila nejlíp, jak jsem mohla. Už 4 dny předtím za mnou přijela má kamarádka Marthe z Belgie, která bydlí 300 km ode mě, což sice na Argentinu není zas tak moc, ale bohužel přímá cesta sem neexistuje a tak se sem autem jede přibližně 6 hodin a autobusem 8. Byly to úžasné čtyři dny. 15.12. jsem byla s celou svou rodinou a samozřejmě i s Marthe pozvána na večeři do mého host klubu. Bylo to poslední klubové setkání roku. Pro mě od mého příjezdu teprve druhé. Přesně v 00:00 mi všichni zazpívali všechno nejlepší a dostala jsem i bomboniéru. Bylo to od nich velmi pozorné a milé gesto. Ještě před touto večeří mě čekalo jedno z těch nejnádhernějších překvapení. Když bylo v ČR přesně 12 hodin má rodina se mi snažila zavolat na facetime a popřát mi. Bohužel nám asi hoinu předtím vypadl proud a sním samozřejmě i wifi, takže hovor proběhl asi o půl hodiny později, kdy naštěstí proud naskočil. Nejen, že mi popřáli, ale udělali mi to nejkrásnějsí video, kdy mi každý člen naší rodiny řekl pár slov. Samozřejmě, jakmile jsem si video pustila, okamžitě jsem začala brečet :D Nebyly to slzy smutku, ale štěstí, že mám tu nejúžasnější rodinu na světe.
Když jsme toho večera, vlastně už noci, přijely domů já už se chystala rovnou do postele, jenže holky pro mě měly připravené nádherné překvapení, o kterém já sem neměla vůbec ani tušení (od toho asi budou překvapení). Dostala jsem opravdu nádherné dárky, které jsem opravdu vůbec nečekala. Naše soukromá párty skončila kolem třetí ráno a mně už připadalo, že můj narozeninový den je u konce. To však zdaleka nebyl. V sobotu dopoledne nás přijela vyzvednout Agustina (kamarádka rotex, která byla minulý rok na výměně v Česku) a jeli jsme do La Platy. V La Platě se totiž zrovna v den mých narozenin konala dlouho připravovaná akce. Večeře, kdy každý uvaří typické jídlo ze své země.
Akce to byla skvělá! Připravili jsme si každý svůj stůl s typickými věcmi ze svých zemí. Agustina mě v tomto naštěstí zachránila s fotbalovým dresem, tričkem I love Ježíšek a knihami o Česku. Já jsem oproti tomu zase vařila. Myslela jsem, že když jsem tu z celého Česka sama, měla bych udělat víc jídla. Jídlo jsme museli přivézt už připravené, a tak byl výběr trochu komplikovanější. Nicméně díky bohu za svou babičku, která je vždy připravena mi s čímkoli pomoct přes skype. Nakonec jsme se rozhodli, že udělám: vanilkové rohlíčky, linecké, česnekovou a vajíčkovou pomazánku a tvarohové knedlíky s jahodami. Je trochu obtížné sehnat ingredience, které normálně používáme v Česku. Naštěstí jsem zvolila jídla, do kterých nebylo potřeba nic speciálního. S vanilkovými rohlíčky a knedlíky mi Marthe pomohla, ale i tak to byla práce minimálně na 8 hodin se vším všudy. I když byla příprava náročná, výsledek byl opravdu skvělí. Všem hrozně moc chutnalo. Největší úspěch měly vanilkové rohlíčky, knedlíky a hlavně česnečka :D
I na této akci mě čekalo pár překvapení od mých milovaných kamarádů. Nejen, že mi všichni zazpívali hodně štěstí ve svém jazyce, ale také jsem dostala pár přáníček, kytičku, balónek s héliem, náramek a úžasný čokoládový dort od mé host sestry Aymary nazdobený jako česká vlajka. Také mě ten den čekalo ještě jedno překvapení od mé rodinky v Česku, kteří se vydali s velkým prostěradlem s nápisem "všechno nejlepší" na vánoční trhy v centru Brna a všichni se mi vyfotili u stromečku.
Můžu opravdu říct, že to byly zatím moje nejkrásnější narozeniny. Obklopená přáteli na celý život a i přesto, že jsem byla v tento významný moment tak daleko od své rodiny, nikdy jsem si k nim nepřipadala blíž. Ještě jednou bych vám tímto chtěla poděkovat. Jste ta nejlepší rodina jakou by si kdo mohl přát a já jsem hrozně vděčná za to, že vás mám. Nejde slovy popsat jak moc vás miluji. DĚKUJI
PS: Samozřejmě děkuji všem, kteří jste si na mě vzpomněli a našli si čas na to abyste mi popřáli. Moc si toho vážím a udělalo mi to opravdu velkou radost.
PS vol.2 : už jsem tu 4 měsíce!